Nutnost existence objektivního důvodu pro výpověď konkurenční doložky

Smyslem konkurenční doložky je, jak už název napovídá, zavázat zaměstnance k tomu, aby se po skončení pracovního poměru po určitou dobu zdržel činnosti, která by vůči zaměstnavateli byla konkurenční. Co ale ve chvíli, kdy zaměstnavatel na trvání doložky nemá zájem?

Právní předpisy umožňují od konkurenční doložky odstoupit jak zaměstnavateli, tak zaměstnanci, ale pouze z důvodů stanovených zákonem, nebo takových, které si zaměstnavatel a zaměstnanec sjednají. Zaměstnavatel je navíc v možnosti odstoupit od konkurenční doložky omezen povinností učinit tak ještě v době trvání pracovního poměru a pouze s uvedením důvodu.

Tyto požadavky kladou na zaměstnavatele při formulaci funkční konkurenční doložky vysoké nároky, a to zejména při formulaci důvodů pro odstoupení od konkurenční doložky. S ohledem na vývoj judikatury v této věci jsme se již dříve klonili k názoru, že důvody pro odstoupení od konkurenční doložky je třeba formulovat tak, aby jejich splnění nebylo závislé pouze na vůli zaměstnavatele. Nejvyšší soud nedávno tento názor potvrdil.

V posuzovaném případě zaměstnavatel vypověděl konkurenční doložku zaměstnanci před skončením pracovního poměru. Jako důvod uvedl, že by vzhledem k hodnotě informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které zaměstnanec získal v zaměstnání u zaměstnavatele, nebylo přiměřené, ani účelné, aby zaměstnavatel zákaz konkurence vynucoval a platil za něj peněžité plnění.

Nejvyšší soud však shledal formulaci doložky, podle které zaměstnavatel mohl od doložky odstoupit, pokud podle svého volného uvážení dospěl k závěru, že výše zmíněné důvody výpovědi nastaly, za problematickou. Právo zaměstnavatele rozhodnout o existenci důvodů výpovědi podle svého volného uvážení přirovnal k situaci, kdy by zaměstnavatel měl možnost odstoupit od konkurenční doložky bez důvodu, nebo bez jeho uvedení.

Prostor formulaci konkurenční doložky tak, aby byla pro zaměstnavatele využitelná, se tedy zužuje. V budoucnu bude tedy třeba věnovat zvláštní pozornost přesnému a objektivnímu vymezení kritérií pro odstoupení od konkurenční doložky.

 

Mimořádný příspěvek při nařízené karanténě

Od 5.3.2021 vstoupil v účinnost zákon o mimořádném příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě („zákon“). Jeho hlavním účelem je zlepšení finanční situace zaměstnanců, kterým byla karanténa nařízena. Podle dosavadní úpravy měli v takové situaci zaměstnanci nárok pouze na náhradu mzdy. To mělo být jedním z důvodů, které podle zákonodárce vedly k tomu, že zaměstnanci nakažení virem COVID-19 nenahlašovali potenciálně rizikové kontakty. Zákonodárce si od zavedení příspěvku slibuje zvýšenou ochotu zaměstnanců kontakty nahlašovat a v důsledku toho zlepšení epidemické situace.

Příspěvek má zaměstnanci při nařízené karanténě poskytovat zaměstnavatel, a to za předpokladu, že tomuto zaměstnanci zároveň vznikl nárok na náhradu mzdy, platu, nebo odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Zaměstnanci přísluší příspěvek ve výši 370 Kč denně, a to nejdéle po dobu 14 dnů. To ovšem neplatí, za předpokladu, že se zaměstnanec nakazil na dovolené v zahraničí. Zákon totiž stanoví, že příspěvek zaměstnanci nenáleží v případě, že mu karanténa byla nařízena v období do 5 dnů ode dne návratu ze zahraničí, s výjimkou pracovních nebo služebních cest.

Byť je toto pro zaměstnavatele další finanční zátěží v již tak nelehké době, pozitivní zprávou zůstává, že částku, kterou zaměstnavatel zúčtuje zaměstnancům na příspěvku, si může odečíst od pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. V případě, že zaměstnavatel zaplatí zaměstnancům na příspěvcích více, než kolik má zaplatit na pojistném, tento rozdíl se považuje ve vztahu k pojistnému za přeplatek. Nárok na odečet však musí zaměstnavatel uplatnit do 3 kalendářních měsíců po skončení nařízené karantény.

 

Podíly a akcie po novele zákona o obchodních korporacích

Možnost vymezit ve společenské smlouvě či stanovách více druhů podílů či akcií zůstává zachována, nově však musí společnost v takové případě uvést ve společenské smlouvě / stanovách a případně na kmenových listech i jejich označení, tj. název druhu podílu. Zákon opouští rozlišení pojmů „základní“ a „zvláštní“ podíly či „kmenové“ akcie a „akcie se zvláštními právy“.

Novela však výslovně zakotvuje právní úpravu dvou druhů podílů / akcií se zvláštními právy, a to podíly / akcie „bez hlasovacího práva a podíly / akcie s vysílacím právem.

Společenská smlouva může – jako dosud – určit, že s určitým druhem podílu nebude spojeno hlasovací právo. Nicméně, souhlas takového společníka s rozhodnutím valné hromady bude třeba získat vždy, rozhoduje-li se o změně společenské smlouvy, případně, přijímá-li se rozhodnutí, v jehož důsledku k takové změně dojde, pokud takovým rozhodnutím může být zasaženo do práv a povinností takového společníka.

V případě akcií rovněž zákon pamatuje výslovně na akcie bez hlasovacího práva, případně s různou vahou hlasu. Souhrn jmenovitých hodnot akcií, se kterými není spojeno hlasovací právo, přitom nesmí přesáhnout 90 % základního kapitálu. Akcionář vlastnící akcie, s nimiž není spojeno hlasovací právo, je pak oprávněn na valné hromadě hlasovat, vyžaduje-li zákon (ZOK) hlasování na valné hromadě podle druhu akcií.

Podílem s vysílacím právem se rozumí podíl, jehož vlastník má právo jmenovat a odvolat jednoho či více jednatelů. Celkový počet takto jmenovaných jednatelů však nesmí být vyšší než počet jednatelů jmenovaných valnou hromadou. Obdobně lze toto právo spojit se jmenováním členů dozorčí rady, je-li zřízena.

Obdobné vysílací právo je upraveno se shodnými limity i pro akcie ve vztahu ke jmenování členů představenstva či dozorčí rady.

Jmenování a odvolávání členů orgánů na základě podílů a akcií s vysílacím právem, vždy vyžaduje písemnou formu s úředně ověřeným podpisem. Takto jmenované členy orgánů přitom může valná hromada odvolat pouze v případě, že vysílací právo spojené s podílem či akcií zanikne nebo je-li pro to dán závažný důvod spočívající ve výkonu funkce jmenovaného člena orgánu, zejména porušil-li závažně nebo opakovaně své povinnosti.

Novela ZOK tak přináší určité změny a zpřesnění v oblasti vymezení podílů a akcií, které si mohou vyžádat úpravu stávajících stanov a společenských smluv. Současně bude třeba upravit i označení různých druhů podílů v seznamech společníků a akcionářů či na kmenových listech.