Podrobnější úprava volby členů dozorčí rady volených zaměstnanci
Až do nedávna zákon nestanovil v podstatě žádné náležitosti, které by měly být splněny v rámci volby členů dozorčí rady zaměstnanci. Jediným požadavkem bylo, že tímto způsobem má být obsazena třetina dozorčí rady v případě, že má akciová společnost více než 500 zaměstnanců.
Akciové společnosti tak měly volnou ruku v tom, jak volbu těchto členů dozorčí rady pojmout. Absence podrobnější úpravy byla však zároveň problematická, jelikož řada subjektů nevěděla, jak správně vyřešit některé sporné otázky týkající se volby. Novela přinesla v tomto směru výrazné zpřesnění.
Předně je na pevno stanoveno, že členem dozorčí rady, voleným zaměstnanci, může být jen a pouze současný zaměstnanec společnosti. Volební řády doposud mohly umožnit i volbu jiných osob. Stanovami však lze nyní dát výjimku pouze tak, že člen dozorčí rady může dokončit své volební období ve funkci i v případě, že v době trvání funkce odejde do důchodu.
Dále je nyní výslovně umožněno, aby proběhly nepřímé volby, tj. prostřednictvím volitelů, zvolených zaměstnanci v rámci stanovených volebních obvodů. Takovým volitelem může být opět jen zaměstnanec společnosti. Tento způsob volby je praktický zejména pro společnosti s vysokým počtem zaměstnanců nebo společnosti s několika závody.
Zákon rovněž stanoví, kdo je oprávněn podat návrh na volbu člena dozorčí rady. Je to buď představenstvo, odborová organizace, rada zaměstnanců anebo společně alespoň 10% z celkového počtu zaměstnanců. K platnosti samotné volby je potom třeba, aby se jí zúčastnila alespoň třetina všech zaměstnanců.
V některých ohledech však tato nová úprava přináší více otázek, než odpovědí. Například, pro odvolání člena dozorčí rady zvoleného zaměstnanci je - stejně jako v případě volby - třeba, aby se hlasování zúčastnila alespoň třetina zaměstnanců. Člen dozorčí rady je pak odvolán, pokud pro jeho odvolání hlasovala alespoň polovina „oprávněných voličů“. Oprávněnými voliči jsou ale všichni zaměstnanci společnosti. Může tak zřejmě dojít k absurdní situaci, kdy se sice uskuteční hlasování splňující všechny formální požadavky (tj. zejména účast alespoň třetiny zaměstnanců), ale k odvolání člena dozorčí rady přesto nebude moci dojít, protože se hlasování nezúčastní dostatečný počet zaměstnanců potřebných pro rozhodnutí o odvolání (tj. polovina „oprávněných voličů“).
Výše uvedená úprava volby členů dozorčí rady volených zaměstnanci přitom dle důvodové zprávy ve většině neumožňuje, aby se od nich společnost odchýlila. Doporučujeme v této souvislosti klientům zkontrolovat, zda jejich stanovy nevyžadují změnu.
Daňová kontrola po novele daňového řádu
S novelizací daňového řádu od roku 2021 došlo k procesním změnám ve věci zahajování daňové kontroly. Jestliže dosud bylo v praxi možné případné nedostatky v účetnictví ještě napravit, jelikož na to byl dostatek času mezi prvním kontaktem se správcem daně a samotným provedením kontroly, nyní to již neplatí.
Správce daně má totiž povinnost pouze vydat oznámení o zahájení daňové kontroly a doručit ho kontrolovanému subjektu. Oznámení Vám tak většinou přijde buď poštou, nebo do datové schránky, v případě, že ji máte založenou. Od správce daně tedy nečekejte žádné telefonáty či emaily.
Stejně tak už se Vás správce daně nebude dotazovat, zda se závěry kontroly souhlasíte a nemáte k nim výhrady. Zpráva o daňové kontrole už taktéž nevyžaduje Váš podpis, ani ji s Vámi správce daně nemusí osobně projednávat. Opět poštou nebo prostřednictvím datové schránky Vám bude zpráva spolu s oznámením o ukončení daňové kontroly pouze zaslána.
Tento „zjednodušený“ proces nahrává správcům daně v tom, že mohou kontrolovaný subjekt skutečně překvapit. Subjekty tudíž nemají možnost získat si podklady dokládající výši uhrazované daně nebo dát případné nevyřešené záležitosti do pořádku. Proto doporučujeme klientům věnovat uspořádáním svých daňových záležitostí zvýšenou pozornost.
Nahrazování nákladů spojených s home office zaměstnancům
V prosincovém vydání našeho newslettru jsme okrajově zmínili problematiku náhrady nákladů zaměstnanců, spojených s jejich prací na home office. V tomto článku se na zmíněnou problematiku podíváme podrobněji. Problematika náhrady těchto nákladů totiž může mít zajímavé daňové dopady.
Předně je třeba uvést, že náhrada nákladů, které zaměstnanci vzniknout v souvislosti s výkonem práce na home office, není zaměstnaneckým benefitem, byť ji tak někteří zaměstnavatelé vnímají. Ve skutečnosti se jedná o zákonnou povinnost zaměstnavatele. Náklady vzniklé v důsledku práce na home office, spojené například s vytápěním, vyšší spotřebou elektřiny, používáním osobního telefonu místo pracovního apod. tak zaměstnavatel musí zaměstnanci nahradit.
Zaměstnavatelé proto často řeší, jakým způsobem by tyto náklady měli zaměstnancům nahrazovat. Není totiž zrovna praktické chtít po každém zaměstnanci, aby každý měsíc dokládal, jaké náklady mu v souvislosti s home office vznikly. To administrativně zatěžuje jak zaměstnavatele, tak samotné zaměstnance. Zaměstnavatelé se tudíž uchylují k náhradě těchto nákladů formou paušálu.
Bohužel názor Generálního finančního ředitelství v této věci jednoduché řešení nákladovým paušálem značně problematizuje. Zaměstnanci mají být totiž nahrazovány pouze prokázané náklady. Jakékoliv jiné plnění zaměstnanci je daňovými předpisy považováno za příjem zaměstnance, se všemi důsledky z toho plynoucími. Může tak vzniknout povinnost odvést daň z příjmu a další odvody z plnění zaměstnavatele, které zaměstnavatel i zaměstnanec považují za náhradu nákladů.
Správnější tak může být vyplácet náhradu nákladů zaměstnancům na základě faktur od dodavatelů zaměstnance, které zaměstnanci zaměstnavateli předloží. Nicméně i tyto faktury musí být podloženy například účty za energie, nebo výpisy dokládajícími používání osobního telefonu pro pracovní hovory.
V současné době bohužel neexistuje elegantní řešení této problematiky. Vzhledem k tomu, že veškeré snahy o podrobnější zákonnou úpravu home office byly zatím smeteny ze stolu, v nejbližší době ani nelze očekávat zlepšení situace a zvýšení jistoty zaměstnavatelů.