Sdílené pracovní místo

Novela zákoníku práce, která v červnu prošla legislativním procesem, přináší několik změn, z nichž jednou z nejvýznamnějších je zavedení sdíleného pracovního místa. Jeho zavedení naplňuje zásady státní rodinné politiky, a současně reaguje na závazek implementace tzv. work–life balance směrnice. Cílem této směrnice je zlepšení souladu rodinného a pracovního života zaměstnanců. Sdílené pracovní místo je prostředkem, který má umožnit zejména zaměstnancům s malými dětmi nebo pečujícím o jiné osoby práci v pružné pracovní době.

Sdílené pracovní místo umožňuje zaměstnavateli zaměstnávat dva nebo i více zaměstnanců s kratší pracovní dobou na jednom pracovním místě, kteří si sami ve vzájemné dohodě určují rozvrh své práce tak, aby každý z nich na základě společného rozvrhu pracovní doby naplnil průměrnou týdenní pracovní dobu nejdéle ve čtyřtýdenním vyrovnávacím období.

Sdílené pracovní místo se zakládá písemnou dohodou s každým ze zaměstnanců, kteří se o sdílené místo dělí. Může být na dobu určitou i neurčitou. Není přitom závislá na pracovní smlouvě, a proto je její vypovězení jednodušší, a to i bez udání důvodu.

Předpokladem fungování tohoto uspořádání je přesné vymezení podmínek sdílení místa, tj. rozvržení pracovní doby mezi zaměstnance, předávání agendy, případně formy zastoupení při dovolených, event. nemoci jednoho ze zaměstnanců.Povinnost vzájemné zastupitelnosti totiž pro případ nemoci totiž není automatická a musí být vždy individuálně sjednána.

Uvedený rozvrh přitom vytváří sami zaměstnanci dle svých potřeb a zaměstnavatel jej pouze schvaluje. Pokud rozvrh není předložen, pak jej určí zaměstnavatel.

Ačkoli institut sdíleného pracovního místa bude znamenat větší administrativní zátěž pro zaměstnavatele, tj. na jedné pozici bude evidovat a vykazovat dvě a více osob se stejnými povinnostmi, může - vzhledem k minimálním rizikům na straně zaměstnavatele - jít o zajímavý způsob, jak udržet některé hodnotné zaměstnance.

 

Odpovědnost člena statutárního orgánu při úpadku společnosti

Na konci ledna 2020 byla přijata novela zákona o obchodních korporacích, která přináší několik významných změn právní úpravy v případě úpadku společnosti.

Novela zjednodušuje postup, kterým lze člena statutárního orgánu postihnout v případě, že porušováním svých povinností, zejména povinnosti péče řádného hospodáře, přispěli k úpadku společnosti.

Dosud dle § 62 a § 68 ZOK měl člen orgánu obchodní korporace povinnost vydat na výzvu insolvenčního správce plnění ze smluv o výkonu funkce za období dvou let zpět před právní mocí rozhodnutí o úpadku a zároveň se věřitelé mohli žalobou dovolat zákonného ručení členů statutárního orgánu za dluhy obchodní korporace v úpadku.

Novela zavádí jednotný režim odpovědnosti člena orgánu korporace za úpadek společnosti, kdy v rámci insolvenčního řízení bude moci insolvenční správce požadovat v jediném incidenčním řízení, aby člen orgánu obchodní korporace, který přispěl k jejímu úpadku, (i) vydal prospěch, který získal ze smlouvy o výkonu funkce; a (ii) vydal částku až do výše rozdílu mezi majetkem této korporace a jejími dluhy.

Období, za které bude moci správce žádat vydání plnění ze smlouvy o výkonu funkce, se již nebude odvíjet od právní moci rozhodnutí o úpadku, ale od zahájení insolvenčního řízení, čímž se vyloučí možnost korigovat toto období oddalováním vyhlášení úpadku. Omezení tohoto pravidla platí pouze pro případy, kdy insolvenční návrh podal sám dlužník.

Výše uvedená úprava má dle zákonodárce přispět k omezení odpovědnosti člena statutárního orgánu, který již nebude při splnění zákonných předpokladů ručit za celé dluhy úpadce, ale „pouze“ do výše rozdílu mezi aktivy a pasivy úpadce.

I přes jisté výkladové potíže (zejména s určením okamžiku, k němuž se výše povinnosti dorovnat majetek v konkursní podstatě určí) lze předpokládat, že v praxi tato změna povede k častějšímu uplatnění nároku z odpovědnosti vůči členům statutárních orgánů, neboť podání žaloby nebude záviset na vůli věřitelů samých, a pro insolvenční správce bude tato cesta poměrně jednoduchá a rizika minimální v porovnání s možností získat plnění do majetkové podstaty. Z těchto důvodů doporučujeme členům statutárních orgánů důsledně postupovat při výkonu své funkce podle pravidel péče řádného hospodáře, a to včetně dostatečné dokumentace svého postupu.

 

Vybrané změny právní úpravy bytových jednotek

Novelou prošel v tomto roce s účinností od 1. července též občanský zákoník. Novela reaguje na potřeby praxe tím, že zjednodušuje a zpřehledňuje povinnosti související se správou společenství vlastníků bytových jednotek. V této souvislosti novela zejména snižuje administrativní zátěž, mění pravidla pro vyjadřování souhlasu se změnami společných částí domu, zjednodušuje vznik společenství a správu domu a pozemku.

S bytovými jednotkami souvisí také omezení předkupního práva u spoluvlastnických podílů na šest měsíců od vzniku spoluvlastnictví, přičemž možnost prodeje mezi rodinnými příslušníky nehledě na předkupní právo v průběhu šestiměsíční lhůty zůstala zachována. Novela by měla tedy ulehčit prodej bytů spoluvlastníkům nebytových prostor a pozemků v domech s velkým množstvím bytových jednotek. Vzorovým případem je prodej garážového stání. Dle nové úpravy odpadá spoluvlastníkům administrativní zátěž a komplikace s případným uplatněním předkupního práva při prodeji takového podílu.