Další cesta k řešení daňových sporů z převodních cen

Dle dostupných informací Finanční správy je jedním z nejčastějších pochybění daňových subjektů, začleněných do nadnárodních skupin, chybné stanovení převodní ceny mezi podniky uvnitř skupiny. Jedná se i o případy, kdy z důvodu poskytování manažerských služeb na území ČR zahraničním podnikem došlo ke vzniku a zdanění zisku stálé provozovny tohoto zahraničního podniku.  Je patrné, že i počet kontrol v této oblasti roste, zejména v souvislosti s poskytováním služeb ve skupině a společnostmi ve ztrátě či s limitovaným funkčním profilem.

Finanční správa postupuje primárně dle daňového řádu a zaměřuje se na dodržení pravidel daných Směrnice OECD o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy, resp. dodržení pravidla tržního odstupu. Pokud zjistí nesrovnalost, postupuje tak, že zjistí skutečnou (tržní) cenu a vyčíslí rozdíl. Daňový subjekt má poté možnost odchylné stanovení ceny vysvětlit a obhájit. Důsledkem pochybení poplatníka pak je doměření daně, vyměření penále či odejmutí možnosti čerpání různých pobídek a výhod.

Dosavadní postup řešení těchto sporů se řídí procedurou upravenou v jednotlivých smlouvách o zamezení dvojího zdanění a Arbitrážní úmluvou z roku 1990 (č. 93/2006 Sb. m. s.).  Tento postup ovšem v řadě případů je spojen s řadou administrativních překážek a bývá časově náročný, nehledě na rozdílné interpretace ustanovení daných smluv.

Nový právní předpis zakotvuje pravidla tzv. harmonizovaného procesu, kdy v určených lhůtách bude moci poplatník (a to i bez ohledu na vnitrostátně podané opravné prostředky) podat podnět k dohadovacímu řízení. Pokud v rámci dohadovacího řízení nebude dosaženo vyřešení sporné otázky ve lhůtě dvou let, je zde možnost zahájit mezinárodní daňovou arbitráž.  Zákon se přitom vztahuje na spory v daňových řízeních v rámci EU počínaje zdaňovacím obdobím s počátkem 1. ledna 2018.

Tato právní úprava by měla vedle stávajícího režimu dvoustranných smluv zajistit jednodušší přístup k řešení daňových sporů též po malé a středně velké účetní jednotky a poplatníkům zajistit účinný nástroj obrany s pevnějším časovým výhledem řešení sporu.

 

Nová povinnost právnických osob jako členů orgánů kapitálových společností a družstev

Novela zákona o obchodních korporacích mění podmínky, při kterých lze za člena voleného orgánu kapitálové společnosti nebo družstva ustanovit jinou právnickou osobu. Současná úprava umožňuje, aby právnická osoba byla členem voleného orgánu společnosti, aniž by měla konkrétní povinnosti ohledně zmocnění svého zástupce. Nyní je možné, aby takových zástupců bylo zmocněno vícero nebo aby dokonce nebyl zmocněn žádný. V praxi tedy může docházet k situacím, kdy nelze určit konkrétní fyzickou osobu, která by měla činnost v orgánu fakticky vykonávat.

Novela si klade za cíl této, z pohledu zákonodárce nežádoucí, situaci, zamezit. Proto nově stanoví, že právnická osoba, která se má stát, nebo již je, členem voleného orgánu jiné kapitálové společnosti nebo družstva, je povinna zmocnit jednu konkrétní fyzickou osobu, aby ji v tomto orgánu zastupovala. Na takového zástupce jsou, jako dosud, kladeny poměrně striktní nároky. Předně musí splňovat požadavky a předpoklady pro výkon funkce stanovené zákonem pro člena daného orgánu. Dále pak tento zástupce nesmí být ve střetu zájmu se společností, v jejímž orgánu vykonává své zástupčí oprávnění, nesmí vůči ní vykonávat konkurenční činnost a je povinen jednat s péčí řádného hospodáře. Navíc zástupce ručí za škodu způsobenou svým jednáním, a to společně s právnickou osobou, kterou zastupuje. Takto ustanovený zástupce má tak fakticky postavení člena daného orgánu, byť formálně je členem orgánu ona právnická osoba, kterou zastupuje.

Zástupce právnické osoby v daném orgánu musí být zapsán do obchodního rejstříku do 3 měsíců ode dne vzniku funkce právnické osoby ve voleném orgánu společnosti, jinak této právnické osobě funkce ze zákona zanikne. V praxi tak právnická osoba patrně nebude moci být bez zvoleného zástupce ani zapsána jako člen voleného orgánu.

Z novely přímo nevyplývá povinnost, aby všechny kapitálové společnosti a družstva, které jsou členy volených orgánů jiných společností v současné době, zmocnily zástupce do těchto orgánů a nechali je zapsat do obchodního rejstříku. Klientům však doporučujeme, aby tak učinili a uvedli v roce 2021 stav svého zápisu v obchodním rejstříku do souladu s aktuálním stavem právních předpisů.

 

Přetahování zaměstnanců jako nekalá soutěž

Obecně zákonodárce podporuje zdravou hospodářskou soutěž mezi subjekty trhu. Chrání ji pouze před jednáním, jež je obecně v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu ostatním soutěžitelům nebo zákazníkům. K tomu obsahuje občanský zákoník i výčet určitých typických nekalosoutěžních jednání. Výčet ale není konečný. Mezi jednání, která nejsou v zákoně přímo uvedena, ale mohou za určitých okolností naplnit znaky nekalé soutěže, se řadí právě přetahování zaměstnanců.

Přetahování zaměstnanců je nekalou soutěží pouze v případě, že je vedeno zjevnou snahou poškodit daný podnik, případně snahou zmocnit se prostřednictvím těchto zaměstnanců obchodního tajemství konkurenčního podniku, případně klientské základny. Bez naplnění těchto předpokladů je přetahování zaměstnanců sice na újmu, ale nikoli v rozporu s dobrými mravy soutěže.

 V praxi je velmi málo případů, kdy by soudy shledaly v přetahování zaměstnanců nekalou soutěž, a to i v případech, kdy činnost konkurenčního podniku zjevně odčerpává jak pracovní síly, tak klientelu původního zaměstnavatele ve značné míře. V případě (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 2085/2007), kdy žalovaní dva bývalí zaměstnanci založili konkurenční podnik, do něhož postupně přešlo několik zaměstnanců žalobce, což ochromilo výrobu agrochemikálií žalobce a vyústilo též ve ztrátu zákazníků, soud nekalou soutěž neshledal. Soud uvedl, že informace o obchodní a cenové politice nebyla obchodním tajemstvím, protože byla veřejně přístupná, a zároveň odchod zaměstnanců ke konkurenci nebyl provázen žádným excesivním jednáním ze strany žalovaného.

Ochrana před nekalou soutěží tedy není účinným nástrojem proti běžnému přetahování zaměstnanců. Je proto nutné chránit své obchodní zájmy jinak. Pro případ odchodu významného zaměstnance se nabízí možnost sjednání konkurenční doložky. Rovněž utajení konkurenčně významných informací před zveřejněním či uzavření dohod o mlčenlivosti se zaměstnanci a vedení databáze klientů/dodavatelů neveřejně může pomoci. Vyzrazením databáze by se pak zaměstnanec dopustil nejen porušení doložky, ale také porušení autorských práv k databázi. Optimálním nástrojem ochrany však je vždy zajištění spokojenosti zaměstnance.