Kdy je přípustná změna smlouvy z důvodu neočekávaného nárůstu cen energií?

Smlouvy na dodávky zboží bývají uzavřeny na určité období. Ceny jsou přitom často fixovány na řadu let, a to v době, kdy překotný nárůst energií nelze předpovědět. Občanský zákoník obsahuje ustanovení, dle kterého, pokud dojde ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech smluvních stran zvlášť hrubý nepoměr, má dotčená strana právo na to, aby s ní druhá strana obnovila jednání o smlouvě. Přitom musí dojít k naplnění všech následujících podmínek: i. existence změny okolností, která nesmí být předvídatelná ani ovlivnitelná stranou; ii. vznik zvlášť hrubého nepoměru v právech a povinnostech stran; a iii. příčinná souvislost mezi změnou okolností a oním nepoměrem. Nedohodnou-li se strany na změně smlouvy v přiměřené lhůtě, může soud na návrh stran smlouvu změnit, nebo i zrušit.

Případ skokového nárůstu cen energií v řádu stovek procent takovou situací zcela zřejmě je. Problémem v této situaci bude velmi často smluvní vyloučení aplikace tohoto ustanovení, tedy dohoda dodavatele a zákazníka o tom, že se uvedená ochrana zákazníka v daném vztahu neuplatní. I v těchto případech však může být vyloučení aplikace tohoto ustanovení samo sporným ujednáním smlouvy a jako takové dodavatelem napadnuto pro neplatnost.

 

Podmínky vzniku účelové komunikace

Spory o přístup k nemovitostem jsou časté. V mnoha případech kupující nabývají pozemek s ujištěním, že přístupová cesta je sice na cizím pozemku, ale používají ji „všichni“ a používala se „vždycky“. Ne každá cesta je však veřejnou účelovou komunikací.

Účelová komunikace je takovou pozemní komunikací, která pro potřeby vlastníků nemovitostí spojuje tyto nemovitosti s ostatními pozemními komunikacemi a která vzniká jejím faktickým užíváním. Jejím vlastníkem pak může být i soukromá osoba. Silniční úřad ji nezřizuje, může pouze osvědčit její existenci.

Pro vznik veřejné účelové komunikace je třeba, aby taková komunikace existovala jako nutné a ničím nenahraditelné spojení, a to se souhlasem vlastníka (přitom platí, že jednou uložený souhlas je již neodvolatelný).

Právě otázka souhlasu vlastníka bývá předmětem sporu. Soudy přitom rozlišují tzv. obecné užívání, tj. vlastník pozemku souhlasí, aby cestu užíval neomezený okruh osob, a tzv. výprosu, kdy vlastník umožní pouze omezenému okruhu osob užití cesty (např. rodina, soused a jeho hosté apod.). Souhlas může vyplývat jak z výslovného jednání, tak z pasivity vlastníka. Za nesouhlas se zpravidla považuje oplocení pozemku nebo osazení zákazové značky. Samo označení pozemku jako „soukromý“ nesouhlasem být nemusí.

V situacích, kdy existence veřejné účelové komunikace není jasná, se lze obrátit na silniční úřad s žádostí o vydání osvědčení. Nebude-li takový doklad vydán, bude nutné řešit přístupovou cestu dohodou s vlastníkem pozemku, například zřízení věcného břemene.

Dostanete-li se nakonec do takto složité situace, neváhejte se na nás obrátit. V rámci právních prověrek pro naše klienty, vypracovávaných v souvislosti s nabytím pozemků, se proto vždy zaměřujeme také na prověření právního zajištění přístupu na pozemky.

 

Právo zaměstnanců být skutečně off-line

Problematické je zejména oddělení doby odpočinku od doby pracovní pohotovosti, tedy doby, během které zaměstnanec sice nevykonává práci, avšak musí být připraven práci na pokyn zaměstnavatele začít vykonávat.

Vzhledem k tomu, že v případě pracovní pohotovosti nejde o plnohodnotný odpočinek, náleží za čas pracovní pohotovosti zaměstnanci minimálně 10% jeho průměrného výdělku. Pokud během této doby skutečně dojde k výkonu práce, má zaměstnanec nárok na mzdu v plné výši včetně všech případných příplatků. Soudní dvůr EU v této souvislosti rozhodl, že pokud má zaměstnanec povinnost reagovat na pokyn zaměstnavatele během velmi krátké doby (v daném případě do osmi minut), je taková pracovní pohotovost považována za pracovní dobu (a tedy započítává se např. i do odpracovaných přesčasů apod.).

V této souvislosti některé evropské země zavedly tzv. právo být off-line. Tedy právo vypnout během doby odpočinku komunikační prostředky, které zaměstnanec používá k práci, a především nereagovat na jakékoli požadavky zaměstnavatele, aniž by za to hrozily jakékoli negativní důsledky. Český zákoník práce zatím právo být off-line výslovně nezakotvuje, nicméně je v něm striktně oddělena pracovní doba a doba odpočinku s tím, že zásadně není možné po zaměstnanci požadovat, aby byl k dispozici mimo pracovní dobu – v takovém případě by se jednalo o pracovní pohotovost, za kterou náleží zaměstnanci odměna.