Člen voleného orgánu obchodní korporace ve světle novely zákona o obchodních korporacích

Smlouva o výkonu funkce, uzavřená mezi obchodní korporací a členem voleného orgánu, např. členem představenstva, vyžaduje ke své platnosti schválení nejvyšším orgánem společnosti (valnou hromadou, jediným společníkem). Nedojde-li ke schválení, je dle stávající právní úpravy považována za relativně neplatnou, tj. smlouva platí, pokud se někdo nedovolá v zákonné lhůtě její neplatnosti. V případě, že smlouva uzavřena není nebo je prohlášena za neplatnou z důvodů na straně korporace, naleží dle stávající úpravy členu orgánu pouze obvyklá odměna. Tato situace staví člena voleného orgánu do značně nejisté pozice.

Novela se jí snaží předcházet nahrazením neplatnosti neúčinností. Smlouva o výkonu funkce tak bude platná, avšak bez schválení nenabude účinnosti, tj. nelze dle ní odměny vyplatit. Smlouva nabude účinnosti schválením, a to i zpětně, buď ke dni jejího uzavření, nebo vzniku funkce v závislosti na tom, který den nadejde dříve. Novela přitom zachovává ochranu člena orgánu před neschválením smlouvy o výkonu funkce výhradně z důvodů na straně společnosti, doplněné nyní o případy vyšší moci, přiznáním obvyklé výše odměny.

Další novinka, kterou novela přináší, se týká rozporu mezi smlouvou o výkonu funkce a společenskou smlouvou. Zásadně se použije ujednání ve společenské smlouvě, jako doposud. Nově však, pokud smlouvu o výkonu funkce schválila většina vyžadovaná pro změnu společenské smlouvy, použije se ujednání ze smlouvy o výkonu funkce.

Z dalších změn lze zmínit opatření proti řetězení právnických osob v orgánech společností, kdy právnická osoba, jež se stane členem voleného orgánu, musí bezodkladně zmocnit fyzickou osobu, která splňuje podmínky pro výkon funkce, aby jí zastupovala. Bez toho nově nebude možné právnickou osobu zapsat jako člena voleného orgánu do obchodního rejstříku. Zvolený zástupce přitom bude mít vůči společnosti shodné povinnosti jako jiný člen orgánu, a to i v oblasti odpovědnosti za výkon funkce, kde bude odpovídat za újmu solidárně s právnickou osobou, jež si jej zvolila za zástupce.

Novela se rovněž vrací ke starší úpravě odstoupení z funkce. Výkon funkce tak opět bude končit dnem, kdy odstoupení projednal nebo měl projednat orgán, který odstupujícího člena zvolil, nikoli, jak je tomu nyní, po uplynutí jednoho měsíce od doručení oznámení o odstoupení. Pokud člen voleného orgánu oznámí své odstoupení přímo na zasedání příslušného orgánu, končí funkce 2 měsíce od oznámení. Pokud vykonává působnost valné hromady jediný společník, funkce nyní bude nově končit 2 měsíce po doručení. Může však být na žádost odstupujícího schválena i jiná lhůta.

Uvedené změny tak mohou přispět k zjednodušení procesů při schvalování smlouvy o výkonu funkce a odměňování a posílení jistoty právní úpravy ve vztahu k voleným členům orgánů.

 

Podíl na zisku ve světle novely zákona o obchodních  korporacích 

Novela, která vstoupí v účinnosti počátkem příštího roku, se věnuje mimo jiné podílu na zisku. Stejná pravidla, jaká zákon dává rozdělování podílu na zisku, nově zavádí také pro podíl na jiných vlastních zdrojích, které nynější právní úprava nezahrnuje. Takovými jinými vlastními zdroji je například emisní ážio.

Nově zákon specifikuje podmínky, kdy je možné podíl na zisku a jiných vlastních zdrojích vyplatit. Z účetních pravidel zákon přebírá znění bilančního testu. Novým kritériem bude také soulad výplaty podílu na zisku se zákonem (tj. případnými omezeními ve specifických zákonných úpravách pro určitá odvětví podnikání). Současně výslovně vyjímá ze zdrojů k rozdělení případné snížení základního kapitálu.

Samotný podíl bude možné rozdělit za splnění bilančního testu na základě účetní závěrky, a to nově i mimořádné, do konce účetního období následujícím po účetním období, za které byla účetní závěrka sestavena. Staré znění neobsahovalo lhůtu pro rozdělení a její délka se odvozovala pouze z judikatury Nejvyššího soudu. Činila šest měsíců. Nově zákon stanoví lhůtu 3 měsíce od přijetí rozhodnutí o rozdělení zisku. (U veřejných obchodních společností a komplementářů komanditních společností však zůstane zachována zvláštní šestiměsíční lhůta.)

Novela učinila další krok v úpravě zálohy na podíl na zisku. Zálohu na zisku bude možné vyplácet jen na základě mezitímní účetní závěrky, ze které vyplyne, že obchodní korporace má dostatek zdrojů na rozdělení zisku (bilanční test). Současně novela opouští princip dobré víry v případě vracení nezákonně vyplacených záloh. Zatímco v současnosti takovou zálohu musela vrátit pouze osoba, která věděla nebo měla vědět, že záloha byla vyplacena nezákonně, nově nastupuje povinnost vrátit nezákonně vyplacené zálohy vždy, a to do tří měsíců ode dne, kdy řádná mimořádná účetní závěrka měla být schválena. Výjimka platí u akciových společností, kde zákonodárce poněkud nesystémově chrání dobrou víru akcionářů i nadále.

Novela rovněž explicitně výrazně omezila možnost společnosti bezúplatně poskytnout společníkovi nebo jeho osobě blízké plnění. Připouští pouze obvyklé příležitostné dary, věnované v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti, nebo výhodu poskytovanou obchodní korporací podle zákona.

Změna by tak měla zejména zpřesnit podmínky v případech, které dosud řešila pouze judikatura. Neopomenutelný význam a výhoda těchto změn tkví v posílení právní jistoty jak členů orgánů společností, tak společníků.

 

Poskytování jednorázové náhrady nemajetkové újmy dle novely zákoníku práce

Novela zákoníku práce mění dosavadní podmínky pro poskytování jednorázového odškodnění pozůstalých v případě úmrtí zaměstnance následkem pracovního úrazu či nemoci z povolání dle § 27li zákoníku práce, jež se nadále bude označovat poněkud přesněji jako náhrada nemajetkové újmy. Rozšiřuje se tak okruh osob, jimž lze tuto náhradu poskytnout, a současně se mění minimální výše nároku s možností pravidelné valorizace.

Vedle manžela či registrovaného partnera pozůstalého zaměstnance, budou mít na tuto náhradu nárok také děti, nyní již nehledě na jejich (ne)zaopatřenost, a rodiče bez ohledu, zda se zemřelým sdíleli domácnost. Vedle těchto přímo vyjmenovaných osob nově může náležet náhrada také dalším osobám v poměru rodinném či obdobném, které újmu zaměstnance pociťují jako vlastní.

Jednorázová náhrada náleží každému nejméně ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém právo na tuto náhradu vzniklo. Pokud do tohoto výpočtu pro představu dosadíme průměrnou mzdu za 1. čtvrtletí roku 2020 dle údajů Českého statistického úřadu, tj. 34 077 Kč, bude dvacetinásobek činit 681 540 Kč. Po zaokrouhlení na stokoruny nahoru tedy bude minimální nárok jednoho pozůstalého činit 681 600 Kč, což je téměř trojnásobek minimální částky obsažené v nynější právní úpravě, která činí 240 000 Kč. Každá pozůstalá osoba může mít nárok na tuto částku samostatně, pouze pokud se náhrada vyplácí oběma rodičům, vyplatí se každému pouze polovina.

Zcela nově pak na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy vznikne nárok i při zvlášť závažném ublížení na zdraví přeživšího zaměstnance podle nového ust. § 27 lf zákoníku práce, a to manželovi, registrovanému partnerovi, dítěti a rodiči. Tato náhrada bude příslušet i dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném, které újmu zaměstnance pociťují jako vlastní újmu. Dle důvodové zprávy by tento nárok měl vznikat pouze v případě nejtěžších úrazů, jejichž následky jsou srovnatelné se smrtí, jako je závažné ochrnutí, poškození mozku, či kóma. Způsob určení výše náhrady zde není stanoven. Lze však očekávat, že zde budou snahy o analogii s náhradou pro pozůstalé.

Novela tak přinese zaměstnavatelům mnohem větší finanční zátěž při vyplácení náhrady nemajetkové újmy pozůstalým, díky jednak širšímu okruhu osob, které na ni budou mít právo, jednak díky zvyšující se minimální vyplácené částce.